Níže uvedený text byl publikovaný 18. srpna 2023 v Lidových novinách při příležitosti Světového humanitárního dne.
Bylo před pátou odpoledne a v bagdádském hotelu Canal, tamním štábu OSN, byla zrovna v plném proudu tisková konference, když budovou otřásla masivní exploze. Sebevražedný útočník v nákladním autě naloženém výbušninami tehdy připravil o život 22 lidí, mezi nimi i Zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN v Iráku Sérgia Vieiru de Mello. Na 150 dalších lidí utrpělo zranění.
Co víc, tragické události z 19. srpna 2003 zpochybnily samotné základy humanitární práce. Předpoklad, že humanitární pracovníci nejsou terč. V řádu týdnů se z Iráku musela stáhnout většina zahraničních pracovníků OSN. Útok na hotel Canal nebyl totiž poslední. Byl bodem zlomu co do bezpečnosti humanitárních pracovníků nejen v této blízkovýchodní zemi, ale globálně. Onen terč jim na zádech visí dodnes.
Jak uvádí údaje z projektu Aid Worker Security Database, ve snaze pomáhat civilistům sužovaným konflikty, nepokoji a katastrofami jen loni přišlo po celém světě o život 116 humanitárních pracovníků. Dalších 143 jich utrpělo zranění a 185 skončilo v rukou únosců. Na každého z nich přitom připadají zástupy těch, kterým mohli – a chtěli – pomoci.
Dnes, dvacet let od útoku v bagdádském hotelu Canal, vše nasvědčuje tomu, že rok 2023 bude dalším v řadě, který se zapíše do ponuré statistiky. Jen od ledna zemřelo 62 humanitárních pracovníků při výkonu práce. Jako by tak nestačilo, že při ní čelí výzvám jako nikdy. Humanitární potřeby po celém světě prudce narůstají. Devastující válka na Ukrajině, která vyhnala z domovů miliony lidí, je pouze jedním z takových příkladů. Jen OSN letos aspiruje na to pomoci 250 milionům lidí po celé planetě. Tedy desetinásobku toho, co v roce 2003. Snahu dostat pomoc k potřebným komplikují nejen bezpečnostní rizika, ale také skokový růst cen potravin, nejistota na světových trzích nebo změny klimatu.
Z hlediska rizikovosti humanitární práce již několik let v řadě žebříčku vévodí Jižní Súdán, následovaný Súdánem, Středoafrickou republikou, Mali a Somálskem. Nově do tohoto výčtu pak loni přibyla také Ukrajina. Jenom několik stovek kilometrů od českých hranic dochází k flagrantnímu porušování mezinárodního humanitárního práva, k útokům na civilisty a humanitární pracovníky.
Navzdory ponurým statistkám a faktům je však Světový humanitární den, který připadá na 19. srpen, na výročí útoku v hotelu Canal, příležitostí vyzdvihnout mezilidskou pomoc jako takovou. Ochotu obětovat vlastní zdroje, pohodlí a čas jiných. Příležitostí připomenout, že navzdory všem těžkostem humanitární pracovníci, dobrovolníci a aktivisté po celém světě dnes a denně dál pomáhají potřebným. Čechy angažující se v cizině i doma nevyjímaje. Je to příležitost ocenit solidaritu a mimořádně velkorysou reakci české vlády a společnosti, místních úřadů, neziskových organizací a dobrovolníků, soukromého sektoru a všech, komu osudy lidí prchajících před válkou na Ukrajině nebyly lhostejné. Těm, kteří lidem v nouzi otevřeli své domovy, věnovali a neúnavně poskytovali pomoc.
Eskalace války na Ukrajině zapříčinila humanitární krizi, jakou Evropa nezažila od druhé světové války, a vystavila zatěžkávací zkoušce národní systémy a kapacity. Mnozí z uprchlíků při hledání bezpečného útočiště prošli Českem. Podle údajů ministerstva vnitra zůstávalo k polovině srpna v Česku na 360 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Zatímco válka pokračuje, den co den jsou další nucení opouštět své domovy. I když přetrvává snaha o zajištění potřeb a ochrany těch nejzranitelnějších, pozornost se stále více přesouvá ke snaze o jejich začlenění do společnosti a podporu jejich soběstačnosti.
Mnohdy přitom stačí málo. Člověk nemusí nutně pomáhat na druhé straně planety. Stačí začít třeba ve vedlejší ulici.
Ajmal Khybari
vedoucí Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v České republice
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru