Pojmy „občanství“ a „státní příslušnost“ jsou identické. „Bezdomovectvím“ rozumíme případy ztráty či absence státní příslušnosti či občanství.
Občanství vytváří právní pouto mezi jednotlivcem a státem. Poskytuje lidem pocit sounáležitosti a umožňuje požívat politických, hospodářských, sociálních a dalších práv.
Pojem bezdomovectví odkazuje na situaci, kdy žádný stát nepovažuje jednotlivce za svého občana. V současné době žije na celém světě odhadem 12 milionů lidí bez státní příslušnosti.
V roce 1954 byla na půdě OSN uzavřena Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti. Tato úmluva uznává mezinárodní právní status “osob bez státní příslušnosti” a zajišťuje, že mohou požívat lidských práv bez diskriminace tím, že jim jsou poskytnuty cestovní doklady a průkazy totožnosti a zaručeny minimální standardy zacházení. Úmluva take požaduje, aby smluvní státy zjednodušovaly proces integrace a naturalizace osob bez státního příslušenství.
Vzniku případů bezdomovectví se může předcházet adekvátní vnitrostátní legislativou a jasnými pravidly registrace narozených. S cílem bránit vzniku bezdomovectví a omezit počet případů přijalo mezinárodní společenství v roce 1961 další důležitý dokument – Úmluvu o omezení případů bezdomovectví. Tato úmluva zaručuje nabytí občanství osobami, které by jinak byly bez občanství a které mají k danému státu vazby tím, že se na jeho území narodily nebo jeho občanství požívají rodiče.
Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961 představují klíčové právní předpisy v oblasti ochrany osob bez státní příslušnosti po celém světě a prevence a omezení případů bezdomovectví. Tyto dvě úmluvy jsou jedinými dokumenty svého druhu ve světě. Na regionální úrovni je doplňují smlouvy a mezinárodní právo lidských práv.
Úmluvy doposud ratifikovalo či k nim přistoupilo omezené množství států, což vede k oslabování mezinárodního rámce pro ochranu osob bez státní příslušnosti a prevenci a omezování případů bezdomovectví. Z toho důvodu udělilo Valné shromáždění OSN v roce 1995 mandát UNHCR ke spolupráci s vládami s cílem předcházet bezdomovectví, k vyřešení stávajících případů a k ochraně práv osob bez státní příslušnosti. Agentura OSN pro uprchlíky UNHCR byla také výslovně požádána, aby podporovala přistoupení států po celém světě k těmto dvěma úmluvám.
Úmluva z roku 1954
Úmluva z roku 1961
Mapa
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru