Výuka jazyka je základním stavebním kamenem integračního programu pro uprchlíky v České republice.
Syrská uprchlice Natalia Rami Haddadová (druhá zprava) a její česká kamarádka a spolužačka Natálie Sembdnerová (vpravo) jsou na hodině výtvarné výchovy ve škole.
© UNHCR/Michal Novotný
Teenager Michel Barakat vypráví svůj příběh směsí arabštiny, češtiny a angličtiny. Požádali jsme ho, aby si vybral jazyk, kterým by rád mluvil. „Všemi,“ odpověděl 14letý syrský uprchlík s širokým úsměvem plným směsi marnosti a nadšení.
Začal opravdu dobře. Kromě tří jazyků, které již ovládá, se začal učit také německy. Navíc umí pozdravy v hindštině a několik výrazů ve francouzštině.
Mnoho uprchlíků, kteří přišli do České republiky, říká, že naučit se mluvit česky je klíčem k úspěšnému začlenění do společnosti.
„Když budete mluvit dobře česky a pohybovat se mezi Čechy, tak vám pomohou,“ říká Michel. „Když ale pocházíte z arabské země a trávíte všechen svůj čas s Araby, nemůžou vám pomoct, protože nevědí, jak to v České republice chodí. Je opravdu lepší učit se češtinu.“
Výuka jazyka je základním stavebním kamenem vládního programu České republiky na začlenění uprchlíků do společnosti, který přizpůsobuje učební plány požadavkům každého uprchlíka.
„Učit se česky je důležité.“
„Učit se česky je důležité,“ říká Olivera Vukotič, regionální úřednice pro integraci v regionálním zastoupení UHCR pro střední Evropu sídlící v Budapešti v Maďarsku. „Když nebudete ovládat jazyk, nemůžete hovořit o integraci. To zkrátka nejde.“
Vukotič říká, že česká vláda poskytuje uprchlíkům skutečně velký počet hodin jazykové výuky. Některé země ze střední Evropy nic takového nenabízejí.
Michelova křesťanská rodina uprchla před válkou v Sýrii poté, co školní autobus, kterým jel, téměř vyletěl do vzduchu. Vzhledem k jejich minulosti získala rodina v Česku mezinárodní ochranu, ovšem po ukončení války se pravděpodobně vrátí domů.
Syrský uprchlík Michel Barakat, 14 let, hovoří třemi jazyky včetně češtiny a rád se učí i další jazyky.
Syrský uprchlík Michel Barakat, 14 let, pracuje v chemické laboratoři na své střední škole, Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína v Hradci Králové v České republice.
Syrský uprchlík Michel Barakat, 14 let, cvičí na klavír na své středí škole, Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína v Hradci Králové v České republice.
Čtrnáctiletá syrská uprchlice Natalia Rami Haddadová (vpravo) a její kamarádka Natálie Sembdnerová, 12 let, studují na Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína v Hradci Králové v České republice.
Čtrnáctiletá syrská uprchlice Natalia Rami Haddadová (vpravo) a její kamarádka Natálie Sembdnerová, 12 let, studují na Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína v Hradci Králové v České republice.
Čtrnáctiletá syrská uprchlice Natalia Rami Haddadová (vpravo) tancuje se svou českou kamarádkou Natálií Sembdnerovou, 12 let, na chodbách v jejich škole.
Jeho maminka se sice učí česky, ale moc dobře jí to nejde. Nejdříve byl rád, když jí a ostatním mohl v pobytovém středisku, kde zpočátku pobývali, překládat. „Teď už je to ale problém, protože mám vlastní povinnosti,“ říká. Už nemá tolik času, aby ji mohl doprovázet na úřady a jiná důležitá místa.
Podobně to vidí také jeho spolužačka, syrská uprchlice Natalia Rami Haddadová, které je rovněž 14 let. Oba se potkali v univerzitním městě Hradci Králové, které se nachází 115 km na východ od Prahy, hlavního města České republiky. Natalia říká, že ji často žádali o to, aby překládala pro příbuzné z její rozvětvené rodiny.
„Mladí lidé se naučí jazyk snadněji,“ říká dívka plynulou češtinou. „Na začátku jste jako malé dítě, které poprvé otevře oči a vidí úplně nový svět. Teď už je čeština jako můj rodný jazyk.“ Děti, které uprchly ze svých zemí, obvykle na začátku zaostávají ve vzdělání, ale mohou to rychle dohnat například v letních doučovacích kurzech.
Natalia a Michel byli mezi 11 uprchlými studenty, které UNHCR v červnu 2017 na slavnostním ceremoniálu na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v Praze ocenilo za jejich vynikající studijní výsledky.
„Války ukazují, že spolu dospělí nedokážou žít.“
„Je opravdu pozoruhodné, jaké podpory se dostalo uprchlým studentům a jejich rodinám od českých škol a společnosti,“ říká vedoucí kanceláře UNHCR v České republice Petra Levrincová.
Třídní učitel Natalie a Michela, Petr Řehák, dodává, že uprchlíci přinášejí do školy vítanou rozmanitost a „jiný pohled“. To je velkým přínosem při debatách o světových událostech.
Co se týče nejbližších plánů, obdržel Michel informaci o tom, že by s ním mohl spolupracovat jeden z dobrovolníků v rámci dobrovolnického programu UNHCR v České republice. Tento program napomáhá provázat občany České republiky s uprchlíky, kteří v zemi žijí a. Vybraný dobrovolník pomůže Michelovi s přípravou na zkoušky, které rozhodnou o tom, zda bude přijat na prestižní střední školu.
Natalia, která by se ráda stala lékařkou, našla blízkou kamarádku ve své české spolužačce Natálii Sembdnerové. Dvanáctiletá Češka je nadšená, že má za kamarádku právě dívku ze Sýrie.
Natalia si myslí, že děti navazující přátelství napříč národnostmi, jsou tou největší nadějí pro naši planetu.„Když se podíváte, co se děje ve světě, všechny ty války, tak zjistíte, že dospělí spolu neumějí žít“ .
Natalia, která v rozhovoru poprvé zmínila něco pochmurného, dodává: „Ti nahoře chtějí vést války, ale neuvědomují si, jak obtížný je pak život pro ty dole.“
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru
