Syrští manželé Abdul a Silva, kteří v Praze strávili líbánky, se zde nyní usadili jako uprchlíci. A přestože se začleňování do nové společnosti zdaleka nepodobá zážitkům z dovolené, jsou stále do svého města snů zamilovaní.
„Když jsem v depresi,“ říká 44letá Silva, interiérová designérka z Damašku, „zajdu na nějaký ostrov na Vltavě, sednu si a říkám si: „Je to v pořádku, jsem v úžasné zemi a, ano, stále cítím tu romantiku.“
Silvě a 42letému Abdulovi pomohly k tomu, aby se v České republice cítili jako doma, dvě věci.
Jednou byla péče, které se jim dostalo, když se v Praze předčasně narodil jejich syn. Abdulovi, který v Sýrii spoluvlastnil továrnu na výrobu nábytku, se navíc podařilo najít práci v podobném oboru, a to ve společnosti IKEA.
Abdul je Syřan, zatímco Silva pochází z arménské komunity v Libanonu, oba ale vyrostli v Damašku.
Silva absolvovala interiérový design na Damašské univerzitě. Abdul v rámci programu Ligy arabských států získal titul v oboru obchod a účetnictví na súdánské univerzitě, kterou bylo možno studovat přímo v Damašku.
Díky dobré kvalifikaci oba rozjeli úspěšnou kariéru. Silva navrhovala kanceláře a Abdul se vypracoval na vrcholového manažera ve velké nábytkářské společnosti. Později společně vlastnili nábytkářskou firmu, kde zaměstnávali téměř 50 lidí.
„Byli jsme na vrcholu kariéry, velice se nám dařilo, získávali jsme zakázky od bank a nadnárodních společností, a pak vše změnila jedna událost,“ říká Abdul.
Společně se vraceli domů hromadnou dopravou. První minibus, který přijel, byl plný. Silva se do něj chtěla vmáčknout, ale Abdul rozhodl, že raději počkají na další.
V prvním autobusu vybuchla bomba, která zabila všechny cestující. Abdul byl v šoku z toho, že unikli jen o vlásek. Viděl naříkat muže, který při explozi přišel o dceru.
„Uvědomil jsem si, jak krátké by naše životy mohly být,“ vysvětluje Abdul, proč krátce na to odjeli do Libanonu, kde se vzali, a pak na svatební cestu do Prahy. To bylo v lednu 2016.
„Silva se do Prahy úplně zamilovala,“ pokračuje. „Snila o tom, jaké to je být princeznou na hradě. Zažádali jsme si o česká víza a já sehnal letenky.“
Silvin sen se splnil. Na týden se stala princeznou v krásném prostředí pražské gotické architektury.
Když se jejich líbánky chýlily ke konci, přátelé je od návratu do Sýrie odrazovali. Odjeli tedy do Rakouska, kde požádali o azyl a strávili 10 měsíců v klášteře, než byli podle dublinského nařízení navráceni do České republiky.
Ke konci roku 2016 žili ve středisku pro uprchlíky v Brně, což nebylo příliš romantické, ovšem brzy se přestěhovali do bytu v Praze. Nejprve jim české úřady přiznaly doplňkovou ochranu a nyní už čekají na vyřízení svých žádostí o azyl.
Abdul odmítá na cokoliv si stěžovat: „Celý náš život je šťastný, ale naše láska se narozením syna ještě prohloubila.“
Sam, nyní zdravý 18měsíční chlapec, se narodil předčasně ve Fakultní nemocnici v Motole. Vážil pouhých 1,3 kg a sotva zakryl otcovu dlaň. Celý první měsíc svého života strávil v inkubátoru.
„Byli jsme cizinci v cizí zemi a k tomu porod s takovými komplikacemi,“ vzpomíná Abdul. „Ale personál nemocnice byl velmi vstřícný a choval se k nám jako k vlastní rodině. Díky této zkušenosti se v České republice cítíme jako doma a všechny ostatní problémy jsou ve srovnání s tím nepodstatné.“
K těm „nepodstatným“ problémům patřil ztížený přístup k výuce češtiny do doby udělení ochrany a také hledání práce. Silvě se stýskalo po projektování.
„Silva je posedlá bytovými dekoracemi, takže jsme začali chodit do Ikey,“ říká Abdul.
„Mám ráda jejich osobitý design a promyšlené detaily,“ svěřuje se Silva.
„A mně chutná jejich jídlo,“ směje se Abdul.
A potom se Abdulovi prostřednictvím sociálního pracovníka naskytla šance podat si přihlášku do Programu pro rozvoj kompetencí uprchlíků společnosti IKEA, podporovaného Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Po zaškolení získal stálou práci jako balič ve skladu IKEA na Černém Mostě.
Pro muže, který zaměstnával téměř 50 lidí ve vlastní nábytkářské firmě, se to může zdát jako krok zpět. Ale Abdul si uvědomuje, že musí ještě zapracovat na češtině, a proto s úsměvem podotýká: „Samozřejmě chci rozvíjet svou kariéru, ale teď je mým cílem prostě pracovat.“
Abdulovi nadřízení a kolegové ze společnosti IKEA se o něm vyjadřují velice pochvalně.
„Abdul zapadl do týmu téměř okamžitě,“ říká Lucie Kopečková, kolegyně z marketingu. „Je nejen velice pracovitý, ale zároveň v sobě má přirozenou ochotu pomáhat kolegům. Chce se učit nové postupy, ale také jazyk a poznávat zvyky i život v České republice.“
Silva by se rovněž ráda vrátila do práce, ale nyní je na mateřské dovolené. Své designérské dovednosti zatím vkládá do pokojíku pro Sama.
„Má v něm Medvídka Pú a žlutou a světle modrou – barvy evokující slunečné dny,“ říká.
Chlapec bude doma mluvit arabsky a arménsky. Ovšem bude umět i česky. A jako každé české dítě bude milovat Krtečka, hrdinu slavných kouzelných příběhů Zdeňka Milera.
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru