Uprchlíci

Poskytnutí ochrany lidem, kteří prchají z domova před pronásledováním, patří k nejstarším znakům civilizace. Zmiňují se o něm texty napsané před 3 500 lety v době rozkvětu středního Východu, v Asyrské, resp. Babylonské říši či ve starém Egyptě. O tři tisíciletí později se ochrana uprchlíků stala základem mandátu UNHCR, jež bylo založeno s cílem pomoci urpchlíkům – zejména těm, kteří se neměli kam vrátit po 2. světové válce.

Slovy Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, která dodnes tvoří základ uprchlického práva, je uprchlíkem osoba, která se „nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti”.

Za 60 let svého působení poskytlo UNHCR ochranu desítkám milionů uprchlíků po celém světě.

Uprchlíci nemají žádnou ochranu země svého původu a často to bývají právě orgány této země, před kterými se uprchlíci dávají na útěk. Pokud jim ochranu neposkytne jiná země, hrozí jim smrt nebo život v nesnesitelných podmínkách.

Cílem ochrany uprchlíků je najít trvalé řešení, které těmto lidem umožní začít znovu – v důstojných a bezpečných podmínkách. Mezi taková řešení se řadí integrace v zemi azylu, návrat zpět domů, je-li to možné, nebo přesídlení do jiné země.