Al-Hakam Shaar vyrostl ve starém domě ve starobylém Aleppu, který s láskou zrekonstruoval jeho otec, vášnivý milovník historie a architektury. Nyní, po sedmi letech války v Sýrii, je tento dům zčásti zničen a Al-Hakam, žijící v Budapešti, může pouze doufat, že dostane možnost ho jednou obnovit.
Al-Hakam Shaar vyrostl ve starém domě ve starobylém Aleppu, který s láskou zrekonstruoval jeho otec, vášnivý milovník historie a architektury. Nyní, po sedmi letech války v Sýrii, je tento dům zčásti zničen a Al-Hakam, žijící v Budapešti, může pouze doufat, že dostane možnost ho jednou obnovit.
Al-Hakam, 32, pouze nostalgicky nevzpomíná na svůj starý domov. Podílí se na výzkumu k projektu Středoevropské univerzity (CEU) v Budapešti, jehož cílem je shromažďování podrobných informací o Aleppu, které by jednoho dne mohly posloužit k rekonstrukci města náležejícího do světového kulturního dědictví UNESCO.
Projekt Aleppo https://www.thealeppoproject.com/ slouží jako virtuální město pro své vysídlené obyvatele i jako fórum, kde se probírá, jak by je bylo možné obnovit.
„Po druhé světové válce byla za pomocí starých plánů a map do nejmenších detailů rekonstruována místa jako varšavské staré město,“ říká Al-Hakam. „Proč bychom nemohli stejně rekonstruovat Aleppo?“
Projekt Aleppo byl zahájen před třemi lety za pomoci finančních prostředků Carnegieho nadace v New Yorku. Pod vedením výkonného ředitele Martina Kahance pomáhají Al-Hakamovi a dalšímu výzkumnému pracovníkovi dva stážisté. Na rozdíl od jiných programů na podporu uprchlíků a migrantů v Maďarsku, jež byly pozastaveny nebo je jejich existence pochybná kvůli novým represivním daním, projektu Aleppo se nadále daří.
Je zaměřen na uprchlíky, kteří by se případně vraceli domů. „Pokoušíme se zapojit vysídlence do diskusí o obnově,“ uvádí Al-Hakam.
Ví, jak těžké to bude. Aleppo, kde žily tři miliony obyvatel, bylo těžce poničeno, což zakladatel Projektu Aleppo Robert Templer označil za „urbicide“ (vraždu města). Nyní je ovládají syrské vládní síly podporované Rusy.
Nebude-li existovat úplný mír, mohla by zbrklá rekonstrukce odstřihnout bývalé majitele a obyvatele. A náklady půjdou do miliard. Nicméně jak uvádí internetová stránka, čas začít přemýšlet o budoucnosti je nyní.
„Může se zdát předčasné hovořit o obnově, ale čím dříve začneme o tomto procesu přemýšlet, tím je vyšší pravděpodobnost, že uspěje.“
Ve své kanceláři v centru Budapešti se Al-Hakam a stážisté Connor Kusilek, 25, ze Severní Karolíny a Abduhalim Albakkor, 28, ze syrského Homsu upřeně dívají na sovětský plán Aleppa z poloviny sedmdesátých let. „Můžete zde vidět všechny v té době postavené sportovní stadiony a sídliště výškových domů,“ říká Abduhalim.
Al-Hakam nám ukazuje internetovou stránku. Kromě dechberoucích fotografií starých paláců před bombardováním a po něm se zde nachází blogy o různých aspektech života v Aleppu, od bazarů po koktejlové bary. Connor píše o záchranném úsilí Bílých přileb. A jsou zde průzkumy a dotazníky shromažďující názory a paměti obyvatel Aleppa, kteří by se jinak mohli cítit jako na vedlejší koleji.
Jeden dotazník je žádá, aby se podrobně rozvzpomněli, které obchody, a dokonce kteří pouliční prodejci fungovali v různých částech města. „V Aleppu jsou celé ulice určeny pro obchodování s konkrétním zbožím. Na jednom tamním kopci sídlilo 10 krejčích,“ vzpomíná Al-Hakam.
V jiném průzkumu, zahrnujícím 1 000 respondentů, byla zřejmá provázanost s městem. Na otázku: „Myslíte si, že se vrátíte do Aleppa?“ odpovědělo 72 procent „ano“.
„Jedna věc je mít průzkumy, ale bylo by nezodpovědné provádět rekonstrukci, aniž by se jí tito lidé přímo neúčastnili,“ tvrdí Al-Hakam. „Obnova musí být demokratická.“
Jeho vlastní návrat, byť jen na návštěvu, je v tuto chvíli nemyslitelný. Al-Hakam přišel do Budapešti v roce 2015 přes Turecko, těsně před všemi uprchlíky, kteří toho roku procházeli Maďarskem, a měl vízum na provádění akademického výzkumu. Zbytek jeho rodiny se nachází různě v USA, Kanadě, Německu a na Novém Zélandu.
Dům svojí rodiny viděl naposledy v roce 2014, těsně před ostřelováním vzbouřeneckého východního Aleppa a jeho dobytím vládními silami. Dům z 19. století, známý místním jako Shaarův dům, stával naproti pekařství, poblíž náměstí Qadi Askar.
Dům byl pýchou a potěšením Al-Hakamova otce Ahmeda Adiba Shaara, bývalého generála syrské armády, který předvídal občanskou válku a nakonec svou zemi opustil. Zemřel letos v USA. Adib Shaar získal svou vášeň pro starou architekturu jako student v anglickém Canterbury. Když jeho sedm dětí vyrůstalo, přestěhoval je z bloku bytů v moderním západním Aleppu do starého domu ve starobylé východní části města.
„Měl šest místností?“ vzpomíná Al-Hakam. „Otec jej s láskou renovoval a my jsme mu všichni pomáhali. Pamatuju si, jak jsem omítal stěny doslova vlastníma rukama. Pracoval jsem v koupelně s kladivem a dlátem a otec mi za přidal ke kapesnému 10 amerických centů.“
Nyní je ze třetiny domu hromada suti; zbytek potřebuje kompletní renovaci a novou výzdobu.
„Zase bych na tom všem pracoval vlastníma rukama,“ říká Al-Hakam. „Dovedu si představit, že bych to udělal. Ale nechtěl bych to dělat bez svých sourozenců. Koneckonců, otec ten dům odkázal nám všem.“
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru
