Od založení UNHCR v roce 1950 stálo v jeho čele deset vysokých komisařů.
Prvním z nich byl Gerrit Jan van Heuven Goedhart, holandský novinář a právník, jehož zásluhy o uprchlíky se dočkaly uznání v roce 1954, kdy UNHCR získalo svou první Nobelovu cenu za mír. Zemřel náhle uprostřed práce v roce 1956. Nástupcem Goedharta byl další bývalý novinář, Švýcar August Lindt, který se musel záhy po svém jmenování vypořádat s obtížnou situací 200 000 Maďarů prchajících ze svých domovů po potlačení maďarského povstání z roku 1956 Sověty. Po Lindtovi nastoupil další občan Švýcarska: Félix Schnyder, který následně funkci předal v roce 1965 Iránci Sadruddinovi Aga Khanovi. Aga Khan v čele UNHCR strávil dvanáct let, tedy nejdéle ze všech, přičemž pro organizaci pracoval již před nástupem do této vrcholné funkce.
Následujícím Vysokým komisařem se stal Poul Hartling, první ze tří bývalých premiérů, kteří agenturu vedli – další z nich, Rudd Lubbers a současný Vysoký komisař António Guterres, rovněž řídili vlády svých zemí (Nizozemska a Portugalska). Hartlingovo osmileté funkční období se neslo ve znamení masového exodu v Indočíně a velkých operací v Africkém rohu a ve střední Americe, stejně jako zabezpečení afghánských uprchlíků v Asii. Pod jeho vedením získalo UNHCR v roce 1981 podruhé Nobelovu cenu za mír.
Další Švýcar, Jean-Pierre Hocké, byl Vysokým komisařem v letech 1986–89 a po něm následoval norský politik Thorvald Stoltenberg. V roce 1990 se pak první Vysokou komisařkou pro uprchlíky stala Sadako Ogataová, která v čele organizace stála dalších deset let. Její funkční období poznamenaly krize na Balkáně a u afrických Velkých jezer i repatriace 360 000 uprchlíků do Kambodže.
V roce 2001 ji vystřídal Ruud Lubbers, bývalý holandský premiér, pod jehož vedením se musela organizace vypořádat s největšími repatriačními operacemi své historie včetně Afghánistánu. V roce 2005 jej vystřídal António Guterres, současný Vysoký komisař, který od roku 2010 slouží své druhé funkční období.
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru
